Články, dokumenty, všeobecné informace

 Dne 20.10.2012 proběhla v Netopýří jeskyni v lomu na Chlumu u Srbska cvičné záchranná akce Speleologické záchranné služby ČSS.

11 členů SZS pod vedením velitele Mojmíra Závišky dorazilo na lokalitu Chlum. V první fázi se záchranáři seznámili s novinkami na lokalitě. Společně s našimi členy a vedoucím klubu proběhla rekognoskace terénu a upřesnění možných evakuačních tras. Zhruba v 11h započala samotná příprava na vyhledání, zafixování a vyproštění zraněné osoby. Jako figurant byla „dobrovolně“ vybrána členka SKP Věra Petříčková. Z mého pohledu byla fixace do nosítek a transport zraněné zvládnut velmi profesionálně a rychle. Věra byla na povrchu zhruba do hodiny.

Po ukončení cvičení se členové SZS ještě seznámili s další naší pracovní lokalitou, s Propadem, ve kterém obvykle bádáme v zimních měsících.

-Vláďa-

    

        

Záchrana z pohledu zachraňované:

V Netopýří jeskyni se dnes 20.10.  konalo cvičení záchranářů ČSS a já a ostatní jeskyňáři ze SKP, kteří jsme byli přihlášeni na naší pracovní akci, jsme se tohoto cvičení zúčastnili jako diváci a posléze jako dobrovolníci na transport několika spelovaků. Já jsem byla určena jako figurant. Sama jsem se nabídla, ale jen ze srandy a oni mě vzali za slovo. Akce se účastnilo několik našich členů, tedy diváků (Martina, Vláďa, Robert, Petr, Libor, Aleš a můj manžel Zdeněk, který dělal dokumentaci).

Sešli jsme se všichni v Párty dómku. Záchranáři se šli ještě podívat do Propojky a pak to vypuklo. Nejdříve přišli s rozkazem "svléknout z overalu!". Pochopitelně ostatní kolegové z Klubu se bavili na můj účet. Naštěstí jsem měla pod overalem ještě mikinu a kamaše, takže bylo po „zábavě“. Položili mě na igelit a začali důkladně přípravovat k transportu. Nasadili mi krční límec, zafixovali hlavu, dali přilbu, zabalili do hřejivé dečky (aby mě bylo teploučko) přendali na nosítka a vše upevnili, jak má být. Můj pocit byl jako bezmocný zakuklenec, ale bylo to dobré, nic mě netlačilo. Kluci byli ohleduplní a fajn. Neustále se mnou komunikovali, jak mi je, jestli mě něco netlačí a nedusím se.  Jestli nemám moc utažený hrudník a podobně. Pak mě vzali a vyrazili jsme k povrchu. Neříkám, že jsem neměla trochu strach, ale klukům jsem věřila a proto jsem do toho šla. Vžila jsem se do situace, že bych opravdu byla zraněná a muselo by k tomu dojít. Byl to vzrušující zážitek. Záchranáři byli všichni opravdu moc šikovní. Klobouk dolů, jak to zvládli. Táhli mě přes plazivky, pak kladkostrojem po laně nahoru do horního patra. Měli to prostě vymakané. Líbilo se mi, jak jsou sehraní a všichni hned vědí co a jak mají dělat. Žádné zmatky či stres. Poradili si se vším a za to jim patří velký dík.

Našim kolegům při tom ještě stihli podat stručný výklad o záchraně, pokud by k takové situaci došlo. Bylo to velmi poučné a moc pěkné. Jsem ráda, že jsem se mohla na jejich akci podívat a zúčastnit. Když jsme se dostali na povrch, tak mě vysvobodili z nosítek. Popravdě venku bylo chladno a ošklivo, tak se mi ani nechtělo vylézt z vyhřáté deky.

Celá akce pro mě byla nezapomenutelný zážitek a klidně bych si to zopakovala znovu, nikdy ne jako zraněná, ale jen a jen jako figurant.  

Všem díky,díky,díky.        

-Věrka-    

          

    

    

                    

Zpět na seznam článků