Články, dokumenty, všeobecné informace

Ve spolupráci s Petrem Nakládalem (ZO ČSS 1-02) se na podzim 2008 uskutečnil průzkum v Grotta del Bue Marino.

Na hlavním tahu Ramo nord cca 55 m před 17. sifonem byla vylezena stěna chodby a navazující komín. Ve výšce asi 24 m nad hladinou vody bylo nalezeno jeskynní patro se 134 m chodeb (dále jen patro +20). Centrální část horního patra je vytvořená na křížení hlavní směrné poruchy, na níž je vytvořen hlavní tah okolo 17. sifonu s další poruchovou zónou (azimuty jsou vyznačeny v mapě). Na směrné poruše je vytvořena asi 60 m dlouhá rovná chodba. Na SV konci tato chodba končí jílovým závalem pravděpodobně nedaleko konce pravé větve Chodby proti mrtvým netopýrům (dále CHPMN). Na opačné straně (JZ) chodba patra +20 přechází do většího dómu, v jehož počvě jsou otvory ústící na hlavní tah. Konec směrné chodby na JZ straně dómu nebyl zkoumán pro bohatou výzdobu. Z dómu vybíhá i druhá chodba, vázaná na druhou zmiňovanou poruchu. Končí snížením stropu, který se přibližuje na 10 cm k počvě. Z chodby vedou 3 až 4 komíny zpět na hl. tah. Na jednom místě vede nahoru neprůlezný komín min. 7 m vysoký. V celém patře +20 jsme nalezli několik desítek koster netopýrů převážně v nízkém stupni zasintrování nebo nezasintrované a demineralizované, někdy s hnědočernými zbytky měkkých tání. Prakticky v celé délce jsou vyvinuta stropní koryta. Patro +20 bylo zmapováno a nafotografováno.

Byla zmapována CHPMN objevená na podzim roku 2007 až po skalní most zakreslený do mapy Chodby mrtvých netopýrů (CHMN) Hutňana a kol.(2007). Délka 236 m. Pravděpodobně jde o původní pokračování patra +20. Od hlavního tahu je prostora oddělena skalním stupněm výšky 12,73 m (k 1. bodu, měřeno od výšky balvanu v řečišti). Mohlo jít o odtokovou část patra, čemuž nasvědčují mohutná stropní koryta vedoucí z obou větví CHPMN (a CHMN) na hlavní tah. Tvary chodeb nasvědčují freatické modelaci. Obě zhotovené mapy mají polygon navázaný na polygon Hutňanova mapování z r. 2006. Po naskenování budou mapy navázány na tuto mapu (zejm. napojení CHPMN na CHMN) a předány D. Hutňanovi.

Tři body v jeskyni byly zaměřeny šereblem proti povrchu. Jde o jednu z odboček CHMN, sintrový lustr před koncem CHPMN a objevný komín patra +20. Body byly P. Nakládalem zaneseny do mapy a družicového snímku oblasti. Zdá se, že leží v přímce v okolí výchozu hlavní směrné pukliny chodeb před 17. sifonem. Hloubky CHMN a CHPMN byly odhadnuty na 160 m pod povrchem, hloubka komínu na 180 m. Byla zjištěna neměřitelně velká vzdálenost CHMN od Coduly di fuili.

Výchoz zlomového pásma okolo bodů zaměřených šereblem byl prohledán a byly vytipovány 3 propástky vhodné k prolongaci: Puklinová – h 2,5 m, na dně kameny do ca 50 kg, zkrasovělá puklina. Kozí – prohloubena na 7 m, dole zvětralé sintry na stěnách. Obě nad CHMN. Dunivá – h 14 m, na dně jílovitý sediment se zbytky sintrů, 0,7 m nade dnem otvor o průměru 10 cm, dolů se rozšiřující, vedoucí min. 2 m pod dno. Založená na puklině ve směru hl. tahu před 17. sifonem. Leží v oblasti nad objevným komínem patra +20. Nejnadějnější místo na povrchu.

Na hlavním tahu v suché části nad 16. sifonem bylo nalezeno 5 zubů a 2 zlomky kostí. Prof. I. Horáček (PřF UK Praha) kosti určil jako patrně neznámý druh hyeny rodu Chasmaportetes, je o min. 1/3 menší druh než známé druhy.

Byl rozšířen průkop za sifony na téměř pohodlné prolezení.

V sondě na místě původního Nakládalova pokusu o prokopání (odbočka vlevo před koncem staré turistické trasy) za sifony bylo zjištěno, že netopýří kostry, které se tu nacházejí, jsou v povrchové vrstvě sedimentu tvořené prachem a stropním opadem.

Závěr:
1. kostry jsou zde i jinde mladší než konec depozice jílů. 2. Z jejich pozice na povrchu jílového kopce a ve výsušných puklinách lze vyloučit původní hypotézu, že netopýři zahynuli při náhlém průvalu jílu nebo by jím byli v jeskyni dokonce uvězněni. Samotný sediment je v horních 40 cm (hloubka výsušných puklin) detailně zvrstvený, což vylučuje, že by se tam uložil při jednorázové události, jak jsme původně uvažovali.

Byla fotodokumentována chodba hlavního tahu mezi CHMN a 17. sifonem, jde o první pečlivou fotodokumentaci této části jeskyně.

Více fotografií máme v naší fotogalerii.

(Z Výroční zprávy o činnosti ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha za rok 2008)

Zpět na seznam článků