Články, dokumenty, všeobecné informace

Do jeskyní v pobřežním krasu v sardinském Golfo di Orosei jsme letos jeli už po deváté. Zatímco v minulosti jsme hledali nové prostory přímo v hlavním systému jeskyně Grotta di Bue marino, letošní výprava byla zaměřena hlavně na povrchový průzkum. To také odradilo část účastníků, kteří očekávali spaní mezi kameny a bodláčím ve čtyřicetistupňovém vedru. Nakonec jsme zbyli jen čtyři. Po příjezdu na místo se naštěstí žádné čtyřicítky nekonaly a navíc nám náš místní kamarád Gian-Paolo zařídil pohodlný nocleh v chatě patřící městu Dorgali a stojící přímo v místech, kde jsme plánovali bádat.

 

Naše lokalita, na mapě vpravo jsou modře vyznačené vápence, černě je jeskyně Bue marino; x Martello grande

 Druhý den jsme navzdory tomu, že se celá polovina výpravy včetně vedení spálila při koupání, zahájili průzkum. Z mapy jsme vytipovali místo, kde se údolí zvané Codula Fuili kříží s předpokládaným pokračováním severní větve jeskyně Bue marino (zmapované chodby této jeskyně sice končí o něco severněji, ale je takřka jisté, že existuje pokračování až pod Codulu). Vedla nás jednoduchá myšlenka, že když se povrchový tok kříží s jeskyní, je skoro jisté, že část povrchových vod se bude propadat do podzemí. A, popravdě řečeno, mnoho nadějí jsme si nedělali. Kupodivu už asi po hodině hledání jsme si všimli prolákliny, kde vystupovaly na povrch sintrové záclonky a kameny hozené do štěrbin padaly kamsi do hloubky.

Částečně odkrytý vstup do jeskyně, právě probíhá boj s naším největším nepřítelem

Při kopání to vypadalo stále zajímavěji, podle zvuku padajících kamenů jsme odhadovali hloubku na 20 – 30 metrů. Postupně jsme díru odhalili tak, že se do ní dala spustit PET láhev na laně. Výsledek byl překvapivý. Náraz na dno nebyl cítit, ani když jsme ji spustili na dvou svázaných lanech do hlubky 100 m (jen v 70 m o něco škrtla) a když jsme ji podruhé spustili otevřenou, nevylila se. Otvor byl ale stále neprůlezný vinou velkého kusu sintru. Byla sobota, a tak jsme v jediném otevřeném železářství v Dorgali sehnali jedinou šíleně drahou palici, abychom mu domluvili. Při rozbíjení šutru nás napadlo, že by se díra na počest veledůležitého nástroje mohla jmenovat Martello grande čili Velké kladivo. Krátce nato jsme nástroj nejdřív zlomili a pak nám spadl dovnitř. Vyložili jsme si to tak, že díra se jménem souhlasí. Další palici nám pak půjčil Gian-Paolo (který nevěděl, co jsme udělali s tou předchozí) a s tou jsme práci dokončili. Průlez byl stále dost extrémní, ovšem aspoň některým z nás se povedlo konečně nakouknout dovnitř. Naštěstí nám pomohl další z našich přátel, Mauro, s bouracím kladivem. To už jsme se dovnitř dostali všichni. Objevila se ale další potíž. Asi 4 m pod vchodem byl vyštípnutý kus sintrové kulisy, která zadržovala neznámé množství volných kamenů. Kus mohl vážit bezpečně přes 300 kg a zdálo se, že drží jen díky gravitaci ve vratké poloze na hraně.

Mauro, pracovník radnice v Dorgali a prakticky pán místních jeskyní, vyzývá přírodu, aby nekladla odpor

Kvůli kulise a nedostatku času jsme omezili průzkum propasti na pouhá dvě slanění po 70m laně, které pochopitelně končilo ve volné hloubce, a jeskyni jsme si mohli prohlížet jen ve visu. Při jakýchkoliv manipulacích by hrozilo, že zavadíme o kulisu a ta spadne. Druhý sestup jsme dokonce museli předčasně ukončit kvůli padajícím kamenům. Podařilo se zjistit, že v hloubce okolo 55-60 m se propast začíná otevírat do bočního meandru, který se rozšiřuje do podoby síně se dnem v hlubce asi 80 m pod povrchem. Minimálně v jednom místě se pak černal otvor kamsi dolů. Další postup bude možný až po zabezpečení vchodu, protentokrát však přišel čas opustit naší základnu, díry i místní polodivoká prasata a obří tesaříky a vydat se domů. Už teď je jasné, že příští akce bude všechno jen ne nudná.

První průstup do nové jeskyně, zatím jednáme v rukavičkách

Účastníci expedice a naši místní podporovatelé. nahoře zleva Hanka, Anoinetta, Nealkoholik, Tygr s Drakem, dole Mauro, Gian-Paolo, Máří

text: Nealkoholik

foto: -tsd-

-Vlada-

Zpět na seznam článků